David Girten: „Přítelkyně si mě přivezla z Belgie jako suvenýr!“

33letý Belgičan David provozuje už šest let útulné bistro La Petite Conversation v Chelčického ulici v centru Ostravy. I když začátky jeho života v Ostravě nebyly snadné, našel tady nové přátele, práci i domov. I díky jeho roztomilé češtině a neodolatelným panini je naše černá metropole zase o něco barevnější.

Jaký byl tvůj rok 2016?
Krásný. Jako každý rok.

Stal se v něm nějaký výrazný zvrat?
Výrazný ne, ale snažím se, aby se každý rok v mém životě udál nějaký posun. Takže vloni jsem třeba udělal v LaPeCu velkou změnu menu. Výraznější zvraty ale chystám na letošní rok.

A co pořad Strýček Tonton, který běží na stanici Déčko České televize a v němž hraješ jednu z hlavních rolí?
Ano, to je nový projekt. Pořad má zatím 26 dílů a učí děti humorem, vtipnými příběhy a názornými příklady francouzštinu - slovíčka i fráze. Hlavními představiteli jsou dvě děti, sourozenci Evžen a Dorka, kteří se vydávají na prázdniny za svým strýčkem Tontonem do Paříže. Tam jsem Francouz, i když v civilním životě jsem Belgičan, a společně zažíváme spoustu vtipných i svízelných dobrodružství. Moc se mi to líbí a natáčení si užívám. Jestli se budou natáčet nové díly, se teprve uvidí.

Máš nějaké další televizní ambice? Co třeba kuchařská show?
Byl jsem už párkrát hostem v pořadech Dobré ráno a Babylon, v nichž jsem vařil, ale rozhodně nejsem žádný šéfkuchař, takže bych asi do kuchařské show nešel. Mám rád improvizaci, při níž nemusím mluvit perfektně česky, protože to neumím. (smích) Být v televizi je fajn změna, ale určitě nemám ambice stát se televizní hvězdou.

Také tady, ve tvém bistru, probíhaly konverzační večery ve francouzštině. Pořád v nich pokračuješ?
Ano, a je to moc fajn! Pořádáme je s kamarádem Francois…. Jak se do češtiny přeloží jméno Francois?

František.
Ano! S Františkem je organizujeme každý měsíc. Ovšem do francouzštiny se snažíme zapojit lidi i za běžného provozu. Tak jako zdravím tebe: „Bonjour, Eliška, Ca va?“, mluvím francouzsky i na ostatní hosty a menu nabízím ve francouzštině. Také na facebooku píšu částečně česky a částečně francouzsky.

Pojďme ale na úplný začátek. Jak se mladý Belgičan jako ty dostal do Ostravy?
Můj příběh je stejný jako u většiny cizinců. Žena. Láska. (smích) Moje přítelkyně studovala v Belgii v rámci Erasmu a vzala si mě domů jako suvenýr. A já jsem zůstal. (smích)

Proč padlo rozhodnutí právě na Ostravu? Uvažovali jste i nad variantou, že byste zůstali v Belgii?
Trošku ano, ale přítelkyně tady studovala a čekaly ji závěrečné zkoušky. To rozhodlo. Navíc já jsem divoký a mám rád změny. Bylo mi tehdy dvacet devět let, měl jsem dobrou práci, a najednou jsem se rozhodoval, jestli jít sem. Můj tehdejší šéf mi říkal: „Zkus to, a když se do půl roku vrátíš, dostaneš svou práci zpět.“ Takže jsem prodal všechen svůj nábytek a šel jsem to zkusit. A už jsem tady zůstal. Žiju v Ostravě již sedm let.

Co jsi dělal v Belgii?
Jsem vystudovaným učitelem sportu pro děti od tří let. Učil jsem je i děti starší šesti let psychomotorický systém, stabilitu a různé pozice. Pak ale pro učitele mého zaměření nebylo místo, takže jsem pracoval jako trenér ve fitcentru. A jako student jsem si ještě přivydělával ve zmrzlinovém baru. Tam jsme vyráběli zmrzliny, palačinky, panini a podobné věci.

Takže tam ses to všechno naučil?
Ano, tam jsem pochytil všechny důležité základy.

Napadlo tě otevřít si bistro i v Belgii?
Ano, měli jsme s kamarádem takový nápad. V Česku jsme si řekli, že když to tady nebude fungovat, vrátím se do Belgie a otevřeme si tam restauraci, bar nebo podobné bistro jako tady.

Jak těžké byly tvoje začátky? Co bylo nejhorší? Čeština?
Bylo to hodně těžké. Zpočátku jsem totiž neuměl ani moc anglicky. Byl jsem tedy donucený se angličtinu pořádně naučit, což vlastně bylo super. Moje čeština je pořád dost hrozná. Byl jsem ale motivovaný si v Česku otevřít podnik, takže jsem si řekl, že nebudu mluvit anglicky, ale česky a francouzsky. Moje čeština sice není perfektní, ale domluvím se s každým. Především první rok a půl byl pro mě velmi komplikovaný. V té době jsem pracoval ve fitcentru a vedl hodiny francouzské konverzace.

Co říkali tvoji rodiče, když jsi přišel s tím, že se stěhuješ do České republiky?
Maminka byla dost nervózní. Ze začátku vůbec nevěděli, co si mají pod pojmem Česko představit, ale znali přítelkyni a věděli, že je hodná, takže velký strach neměli. (smích) Když pak přijeli sem a viděli, že Ostrava už není součást Československa, že neleží nikde na severu, daleko od civilizace, že to není komunistická země, byli mile překvapeni, jak je to tady krásné a že všechno funguje jako v Belgii.

Jak často za tebou tvoje belgická rodina jezdí?
Rodiče přijíždějí třikrát až čtyřikrát ročně. Jezdí za námi i moje dvě sestry. Jedna sem létá jednou až dvakrát do roka i s dětmi a druhá jednou ročně.

A ty je také navštěvuješ v Belgii?
Ano, zhruba jednou až dvakrát ročně. Když jsem se sem přistěhoval, nebyl jsem dva roky doma, protože otevření bistra mi zabralo veškerý čas. Pak už to bylo lepší. Jezdil jsem tam přibližně co půl roku. Naposledy jsem doma v Belgii byl v říjnu.

Existuje něco (například ve službách), v čem Češi za Belgičany pokulhávají? Nebo jsou naopak v něčem výrazně napřed?
Co je tady lepší? Hory, sníh – včera jsme se koulovali a bylo to super. V Belgii existoval zpočátku lepší servis například v restauracích, ale už se to srovnává. Když jsem sem přišel, zažíval jsem základní nedostatky v restauracích a hospodách. Možná to bylo tím, že jsem mluvil špatně česky, že servírka byla unavená…. Ale chvílemi jsem zuřil. Teď už je to lepší. Vznikly nové podniky, přístup k zákazníkovi se zlepšil, vídám kvalitnější servírky a číšníky. Ale mám pocit, že úroveň života je v Belgii vyšší.

V čem konkrétně?
Hlavně platy jsou v Belgii vyšší. Zatímco tady dostanou lidé kolem patnácti tisíc korun za měsíc, v Belgii by dostali za stejnou práci jednou tolik.

A náklady jsou srovnatelné? Jídlo, bydlení, služby jsou stejně drahé?
Jídlo je v Belgii dražší, věci jako oblečení, auta, elektronika jsou stejně drahé, ale bydlení je určitě levnější tady. Ovšem není všechno dvojnásobně dražší. A abych nezapomněl, pivo je rozhodně levnější tady. Dokonce čtyřikrát!

Které máš raději – české, nebo belgické?
Já miluju obě! České pivo je výborné a mám ho opravdu rád. Naše pivo je silnější. A vyrábějí se spíš speciály.

Jak relaxuješ?
Odpočívám na horách na chatě v Hutisku-Solanci. Tam úplně vypnu. Snažím se tam jezdit často, protože když pak přijedu po víkendu do Ostravy, cítím se jako znovuzrozený. (smích) Máme tam malinkaté wellness, vaříme, občas přijedou kamarádi, kteří u nás i přespí. Občas také jezdíme na chatu mých rodičů, kterou si koupili v Rajnochovicích. Tam ale není voda, takže se tam v zimě moc nedá fungovat. Celkově jsou pro mě hory největší relax – lyžování, bobování, procházky. Centrum Ostravy je super, ale víc než šest dní ve městě je už na mě moc. (smích)

Bydlíš přímo v centru?
Ano. Nedávno jsme s přítelkyní koupili byt o ulici dál, než bydlíme teď, provádíme rekonstrukci, a až bude v březnu hotová, budeme se stěhovat do našeho nového, krásného bytu.

Co bude změnou roku 2017?
Rozhodně nové bydlení, které se stalo také jedním z velkých cílů nového roku. Chceme tam zvát kamarády a být s nimi, uvařit si večeři a povídat si. Co se LaPeCa týká, od dubna budeme dělat také catering. Už jsme to párkrát zkoušeli, ale teď ho chceme rozjet ve větší míře. Pokud bude někdo chtít například jídlo na narozeninovou párty, my se o něj postaráme.

A zásadní otázka – máš rád lečo?
Co to je?

Je to jídlo podobné francouzskému ratatouille, ale do horké zeleniny se vmíchává vajíčko.
Mám rád vajíčka, mám rád zeleninu, takže budu mít rád určitě i lečo! Musím ho vyzkoušet! (smích)

Eliška o rozhovoru:
Davida znám už několik let. Jednou jsme se nad ránem potkali v baru a on mně a mým hladovým přátelům nabídl, že nám udělá panini. Jak slíbil, tak v pět ráno udělal. A vychoval si tím hned několik věrných zákazníků. Ať už k němu do LaPeCa –přijdete na vydatnou snídani, obědové menu nebo na lehkou večeři, nebudete zklamaní. Svou pozitivní náladu a věčný úsměv přenesl i na svůj personál. Budete si tam připadat jako doma. Někdo Vám nachystá skvělé jídlo a, kdo ví, třeba se i něčemu přiučíte.