„Ostrava je mnohem barevnější, než bývala.“

Spisovatel, esejista, novinář, textař, básník, producent a vystudovaný antropolog. V posledních měsících ale zejména kandidát na nového českého prezidenta. To je Michal Horáček. V Ostravě jsme si povídali o jeho vztahu k „Černé hvězdě“, o tom, jak ocenit těžkou práci místních lidí, i o tom, proč se do prezidentského boje pustil. „Já to zapotřebí nemám, ale soudím, že naše společnost ano.“

Pocházíte z Prahy. Co pro Vás znamenala Ostrava kdysi a jaká je podle Vás dnes?
Pocházím sice z Prahy, ale už čtvrt století žiju pod Řípem v malém městečku v Ústeckém kraji. Město se jmenuje Roudnice nad Labem a já se tam cítím být doma. Ale do Ostravy jezdím dlouhá léta, minimálně šestkrát, sedmkrát do roka. S Ostravou mě pojí historie mnoha koncertů, které se realizovaly například v divadlech nebo u Jarka v Heligonce.
Když se do Ostravy vracím a procházím se tady, pořád vnímám nějaké změny. Jsou to změny k lepšímu. Ostrava je mnohem barevnější, než bývala. Kolem roku 1990 jsem tady otevíral první pobočku své firmy na Jindřišce. Tehdy byla Ostrava smutná, šedá. Teď už ale taková vůbec není. A věřím, že pokud se zde rozvine vysokoškolský život, podobně jako se to fenomenálně podařilo v Brně, bude to další výborný krok.
Ostravě věřím. Žijí zde podnikaví lidé, kteří mají svoji hlavu. Jsou trošku jiní a ty hlavy mají velmi tvrdé. (smích) Dříve se v Praze říkalo, že tady žijí jen horníci, ale není to pravda. Nejsou to lidé, kteří jen do něčeho buší sbíječkou, ale právě ti horníci jsou i zdatní řemeslníci, kterých je v Česku i ve světě největší nedostatek. Takže v Ostravě není nad čím lámat hůl.

Za svou textařskou kariéru jste se setkal s mnoha ostravskými a severomoravskými umělci. S kým jste rád spolupracoval nebo stále pracujete?
Našel jsem zde celou řadu skvělých lidí, se kterými jsem se během všech těch desetiletí setkával. Největší personou je samozřejmě Jarek Nohavica, kterého jsem poznal už dávno před revolucí. Byl jsem možná první, kdo slyšel jeho písničku „Pane prezidente“, když ji ještě neměl natočenou a vyťukával mi ji u nás doma v Roudnici na klavír. Zaprvé teď můžu na Jarka prásknout, že umí hrát na klavír (smích), a zadruhé mě těší, že jsem u toho byl.
Odsud pochází i muzikant a skladatel Jiří Krhut, který je autorem asi nejatraktivnější písničky na mém posledním albu, které se jmenuje Čtyřicítka. Tento pán opatřil nádhernou, dojemnou hudbou můj text k písni „Poslední noc světa“ a Lenka Nová, která je protagonistkou této desky, ji zpívá na všech svých koncertech.

Proč jste se rozhodl jít do prezidentského boje? Mnoho lidí si řekne, že máte rodinu, zázemí a že to přece nemáte zapotřebí…
Máte pravdu v tom, že já to zapotřebí nemám. Ale soudím, že naše společnost ano. Potřebuje pestřejší a zajímavější nabídku v prezidentské volbě, protože demokracie je tak silná, jak dobrá a pestrá je ta volba. Nabízím něco specifického, protože nemám žádné vazby k politickým stranám, ani k velkému byznysu. Jsem zcela samostatný subjekt. To je něco, co mi umožňuje zastávat zájmy občanů České republiky, protože si mě nikdo nemůže koupit. Naopak můžu být protiváhou zavedeným byznysovým nebo politickým strukturám. Hned Vám můžu říct, že mě tito lidé nemají rádi. Ale to mi vůbec nevadí, o jejich hlasy se totiž neucházím.
Další mojí výhodou je, že díky své životní dráze a zkušenostem umím rozpoznat falešné hráče a překazit jim jejich hru. Současně jsem však rád, že můžu říct, že poctivých je většina, jen přestávají věřit v tuhle zem. Jak se teď asi cítí? Byli poctiví, a neuspěli, zatímco uspěl ten, kdo pravidla obešel. Tihle lidé musí být vyslyšeni, musí být respektováni, protože to bude přínosné pro všechny.

Během poslední doby se vyrojilo mnoho dalších prezidentských kandidátů. Vnímáte je jako pozitivní konkurenci, nebo máte strach?
Strach rozhodně nemám. Jak už jsem řekl, demokracie je dobrá, když je pestrá volba, takže vítám každého, i když s ním nemusím souhlasit. Ať vyberou lidé podle sebe a svých názorů. Není podstatné, jestli budu prezidentem právě já, i když pro to dělám všechno, co můžu. Podstatné je, aby změna něco přinesla lidem.
A chtěl bych říct, že si vážím kandidátů, kteří si vybrali těžší cestu, při níž dokázali nasbírat padesát tisíc podpisů občanů. Obejít to a říct si o nominaci kamarádům poslancům nebo senátorům mi přijde zbabělé.

Za dobu své kampaně jste projel Česko křížem krážem. S jakými ohlasy lidí na svou kandidaturu se setkáváte?
Ohlasy jsou různé, stejně jako lidé. Trochu mě trápí, že po internetu koluje zlovolný hoax, který tvrdí, že chci v Česku stavět mešity a přeji si migraci v největší míře. (smích) Vyvracím to, jak se dá, ale i touto cestou bych rád řekl, že jsem nikdy nic takového neprohlásil, že v mém programu a v zájmech nic takového není. Přesvědčit se o tom lidé mohou na mých stránkách, kde celý program naleznou.
Řeknu Vám ještě jednu zajímavou věc. Z „pražského pohledu“ se tento region jeví jako buranský a vidlácký, protože ti chytří přece sedí v Praze. Tvrdili mi, že když sem přijedu, budou mi lidé plivat do obličeje a podobně. (smích) Nikdy se nic takového nestalo. Setkávám se tady s úplně stejnými lidmi jako jinde v republice. K žádné vyhrocené situaci nikdy nedošlo ani tady, ani nikde jinde. Maximálně se mnou v něčem lidé nesouhlasí, ale to je přece naprosto v pořádku!

Nikde po Vás nic neházeli? Nepotřeboval jste bodyguarda s deštníkem? (smích)
Ne. (smích) Já žádné bodyguardy nemám. Ani si je nehodlám pořizovat. (smích)

Moravskoslezský kraj je dlouhodobě vnímán jako dělnický region. Máme tady doly, hutě, automobilky a podobné provozy, v nichž lidé pracují na směny, a jejich práce je hodně náročná. Měli by podle Vás být tito lidé jakkoliv v důchodovém věku zvýhodněni?
Byl jsem v tomto regionu opravdu mockrát. Navštívil jsem třeba Nošovice nebo Arcelor Mittal a věnoval jsem se jak manažerům firmy, tak i lidem, kteří v těchto podnicích tvoří ty skutečné hodnoty. Tito lidé dělají těžkou práci, a to by mělo být zohledněno. Podle mě je myšlenka takzvaných před-důchodů výborná! Beru ji za svou a chci ji prosazovat. Měli bychom být solidární. Je mnoho občanů této republiky, kteří celý život pracovali těžce, a najdou se mezi nimi dokonce i takoví, kteří prací navíc ještě ohrožovali své zdraví. Je jasné, že práce v dolech či v hutích zanechává na lidech stopy. Existuje návrh, se kterým souhlasím, že za každý odpracovaný rok by tito lidé mohli jít o měsíc dřív do důchodu. Takže za 36 let by to bylo o tři roky. Vnímám to jako výborný nápad, protože jeho realizací bychom uznali, že tito lidé odvedli opravdu něco navíc.

Tento kraj dlouhodobě bojuje s odlivem mladých lidí do Prahy či zahraničí. Jak by podle Vás bylo možné mladé přesvědčit, aby zde zůstali a podpořili svůj rodný kraj?
Nedávno jsem byl v Bruntále. Přišel za mnou mladý kluk, gymnazista, a říkal, že bude maturovat. Ptal jsem se ho, co bude dělat po maturitě. Jeho odpověď byla jednoznačná: „Půjdu pryč, stejně jako všichni mí spolužáci.“ Přiznám se, že ve mně docela hrklo. Člověk by přece měl vnímat vazbu na místo, kde se narodil, ale pokud v něm nemáte možnost rozvinout svůj talent a žít tam plnohodnotný život, tak zkrátka jdete pryč. To se děje v celé republice.
První, co se musí udělat, je vybudovat lepší propojení se zbytkem Česka, Evropy a světa. Lepší silnice a celkovou infrastrukturu. K tomu lepší internet, optické kabely, protože v dnešní době je jedno, kde pracujete. Důležité je, jak pracujete, co vytvoříte a jak s tím umíte naložit. Třetí důležitou věcí je zmodernizování školství a celého systému vzdělávání. Máme zde stále zaveden rakousko-uherský model, který se ovšem už úplně vyčerpal. Musíme přejít na zcela jiný systém. Věřím, že potom nebudou mít mladí takovou chuť odcházet. Žijeme v otevřeném světě a já si myslím, že poznat svět je dobré, proto v tom nebudu nikomu bránit. Když se po zkušenostech vrátí a uplatní je doma, může to být velkým přínosem pro jeho region i pro nás všechny.

Moravskoslezský kraj získal cenu Chytrý region za svou vizi Chytřejšího kraje - chtějí lidem v nejbližší době nabídnout co nejvíc aktivit, produktů a služeb, které jim ušetří čas a peníze. Měl by se touto cestou podle Vás vydat i stát?
Rozhodně. My se sice podílíme na svobodách západního světa a liberální demokracie, ale je 27 let po revoluci a my jsme v mnohém nedohnali svět. Často se Česku přezdívá „montovna Evropy“. Já bych řekl, že jsme subdodavatelskou ekonomikou, protože se tady u nás zřídkakdy vyrábějí finální produkty. Mnohem častěji vyrábíme různé díly, které se kompletují jinde. Tím pádem tady ani nevzniká dostatečná přidaná hodnota. Na vině je i stát, který dával obrovské pobídky nadnárodním společnostem, umožňoval jim daňové prázdniny na deset let a ony se pak sebraly a odešly do Rumunska. Nebo stát některou firmu subvencoval. Například jako firmu Bosch teď Sobotkova vláda za 440 milionů korun. A jak se mají cítit naši podnikatelé? Vždyť to není fér! To, co máme podporovat, je naše vlastní česká tvorba přidané hodnoty, která vychází z invence, z nápadů, z ochoty podstoupit rizika podnikání. To všechno tady umíme, jen naši lidé nemají férové podmínky v boji s těmi zahraničními. To se musí napravit. A nemusíme je nijak přehnaně podporovat. Bude stačit, když jim stát nebude tolik házet klacky pod nohy. A to musíme ohlídat. Lidé, kteří se věnovali kvalitně svým profesím, najednou půlku času tráví vyplňováním lejster. To je nemožné!

S tím jde ruku v ruce elektronizace veřejné správy …
Přesně tak. Estonsko bylo po pádu sovětské říše daleko za námi, a dnes je v tomto oboru vzorem velké části Evropy. Estonsko! Měli bychom se stydět. Dále tady bylo k mání 14 miliard korun z Evropy na vybudování sítí nové generace z optických kabelů. My jsme to ale neuměli zpracovat, neustále se hádala dvě ministerstva, kdo to bude dělat, až to dopadlo tak, že z toho nebyl, s prominutím, ani prd. Takže takhle ne! (smích) E-government, rychlost a průhlednost veřejné správy, jsou naprosto klíčové, protože bez nich se nikdy nepohneme dopředu. To je naprosto stěžejní pro novou vládu. Věřím a doufám, že si to uvědomují.

Jakým směrem by se podle Vás mělo Česko ubírat a jaké změny jsou podle Vás možné v příštích pěti letech udělat? Jak by se mělo Česko prezentovat navenek?
Jako hrdý, spolehlivý a čitelný partner našim spojencům v euroatlantickém prostoru, zejména Evropské unii, abychom byli srozumitelní. Teď nejsme, protože něco jiného říká vláda a něco jiného prezident. To není možné. Nejsme pak pro nikoho k pochopení. Vypadáme, jako bychom měli schizofrenii. Zadruhé musíme vzít naše partnerství vážně, nebýt černými pasažéry a přispívat Evropě svými dobrými nápady. Teprve pak si nás budou ostatní vážit. Musíme Evropu něčím inspirovat. Máme obrovské možnosti, jen jich nevyužíváme. Je to velká stížnost na předchozí vlády, nejen na tu minulou. Musíme stavět na invenci, na přidané hodnotě. Neumíme své nápady prodat . A to se musíme naučit.