Když dětští hrdinové vystupují z papíru

Na začátku jsou dětské malůvky – „hlavonožci”, propracované princezny či pestrobarevné víly. Ty pak v Panenkárně v Ostravici na Frýdecko-Místecku ožívají pod rukama šikovných švadlenek. „V naší dílně přeneseme hrdiny z papíru Vašich dětí do podoby, se kterou si budou moci hrát a usínat,“ říká zakladatelka firmy Lucie Kanur.

Místo očí měl malá červená srdíčka. Ručně šitého medvídka objednal muž jako dárek z lásky pro svou přítelkyni. Tak vypadala první zakázka Panenkárny. „Jestli si ji pamatuji? To je jako první pusa, na tu nezapomenete nikdy. Prostě srdeční záležitost,” vzpomíná Lucie Kanur, mladá žena, která spolu se svým partnerem a kamarády projekt vymyslela. Medvěda tehdy šila dvakrát, protože se svým prvním výtvorem nebyla spokojená. „Samozřejmě předtím jsem vytvořila spoustu zkušebních panenek. Jako předlohy jsem používala kresby dětí svých kamarádek. Jééé, těch bylo,” říká Lucie.

Za dobu, co projekt funguje, viděla stovky dětských kreseb. Šít podle dětské fantazie je i pro šikovné švadleny někdy velmi obtížné. Nejvíce je trápí velké hlavy, které děti tak rády malují. „Představuji si, že děti kreslí tak velké hlavy, aby se jim do nich vešly všechny ty prapodivně krásné nápady a představy,” usmívá se Lucie Kanur.

K některým výtvorům chodí i přesný, často úsměvný popis: „Tohle je tatínek s pindíkem,” nebo „Dcerka namalovala mě jako maminku s prsíčkama.” Další výzvu představuje výrazná barevnost, kterou děti s oblibou používají. Ovšem každý obrázek v Panenkárně berou jako výzvu.

A jak projekt Panenkárna vůbec vznikl? Jako pravdivé se ukázalo tvrzení, že nejlepší nápady vznikají v hospodě. „Trochu jsme ten nápad okoukali z jednoho amerického webu, který tvoří výrobky podle kreseb dětí. Naše nadšení z tohoto projektu bylo tak velké, a touha po realizaci ještě větší, že jsme to prostě museli zkusit,” přibližuje vznik projektu Petr Kožušník, který spolu s Lucií za projektem stojí.

O panenky a hrdiny na „míru” nestojí jen děti a jejich rodiče, ale třeba také partneři. Jako slečna, která si přála ušít auto pro přítele. „V dopise tehdy stálo: Je to první auto mého přítele. Má ho moc rád. Jezdili jsme v něm, když mě sbalil, a já bych chtěla, aby jej měl jako plyšáka a mohl si ho vzít i do postele,” líčí Lucie Kanur. S přáním přišla i fotka malého, starého a prorezavělého autíčka. Navíc bylo pestrobarevné, jak bylo neustále opravováno. „Koukali jsme na něj a říkali si: ͵Ale my děláme panenky podle kreseb dětí, ne podle fotek.' Nicméně příběh byl romantický a záměr natolik upřímný, že jsme autíčko vyrobili. To bylo radosti!” vzpomíná Lucie na jedno z přání zákazníků.

Kolika panenkám už dali život, Lucie a Petr nepočítají, i když si vše pečlivě zapisují. „Každý výrobek je pro nás novým příběhem a těšení se a spousta adrenalinu, které prožíváme při jejich výrobě, je tak obrovská, jako by byl náš první,” říkají a přidávají, že jejich výrobky už cestovaly také na Slovensko a do Velké Británie.

Mnozí z těch, kterým udělají v Panenkárně radost, ji pak opětují a ozývají se se zpětnou odezvou obdarovaných. Autorům chodí reakce dětí i dospělých.„To je pro nás největší odměna. Úsměv a radost je nejvíc. To nás pohání dopředu,” uzavírají Petr s Lucií, kteří chystají s Panenkárnou prorazit také za hranice. Chtějí rozjet komunitní programy a projekty v dětských centrech.

Kdo jsou lidé z Panenkárny?

Jde o projekt nadšenců, kteří rádi tvoří. V týmu jsou hlavně švadlenky, které mají ruce ze zlata. Další takové se hledají. Tým tvoří také grafik, fotograf, marketingový specialista, administrativní pracovník, řidič, účetní, konzultanti, děti a rodinní příslušníci. Šít zvládají všichni ve volném čase. Každý má totiž i své vlastní povolání. No a po večerech se baví šitím panenek.