Papírnictví Mikeska: rodinná tradice a symbol centra Ostravy

Devětašedesátiletý Zdeněk Mikeska provozuje papírnictví v Zámecké ulici v centru Ostravy už od roku 1994, kdy ho založil společně s bratrem. Lidé ho znají a jeho podnikání neohrozilo vylidnění centra ani povinná elektronická evidence tržeb. Než začal podnikat, byl učitelem matematiky na základní škole. 

Dvaadvacet let jste učil matematiku na základní škole. Proč jste se rozhodl změnit povolání a začít podnikat? 
Počátkem devadesátých let jsme získali v restituci obchodní prostory a říkali jsme si, že by bylo dobré navázat na tradici našeho dědečka Antonína, který zde v minulosti provozoval prodejnu s luxusním textilním zbožím. 
Přemýšleli jsme o tom, že by bylo škoda nevyužít tehdy lukrativní místo. Udělali jsme si menší průzkum trhu a zvolili jsme papírenské a kancelářské potřeby. Takových prodejen nebylo ve městě mnoho. V našich úvahách hrálo roli i to, že moje povolání učitele mělo blízko ke školním potřebám a zaměstnání bratrovo a našich manželek zase k potřebám kancelářským. Tehdy se do spolupráce zapojily i naše dospívající, tehdy studující děti a také manželky. Společnými silami jsme se pustili do provozování prodejny. 

Dá se v papírenském průmyslu uživit? 
Postupem času jsme se učili, jak provozovat takovou prodejnu, navazovali jsme spolupráci s dodavateli, rozšiřovali sortiment zboží, to vše s cílem vyhovět přání zákazníků. V prvních měsících jsme v prodejně trávili celé dny, dnes už si umíme díky dlouholetým zkušenostem práci rozvrhnout lépe a mít i trochu volného času. 
Dnes moje náplň práce spočívá hlavně v objednávání zboží, zadávání všech položek do počítačového pokladního systému, ve volnějších chvílích zajdu do prodejny obsloužit zákazníky či pomoci do pokladny. Důležité je sledovat, co nového se na trhu v našem sortimentu objeví a snažit se na to rychle reagovat. 

Papírnictví provozujete už od roku 1994. Lidé Váš obchod berou jako symbol centra Ostravy. Vnímáte to tak i Vy? 
Myslím, že za léta už nás lidé opravdu znají a je hodně těch, kteří jsou našimi stálými zákazníky. Jsme za to rádi. Někteří se zastaví jen tak si popovídat, v poslední době, bohužel, hlavně o tom, jak je smutné projít se centrem Ostravy, kde mnohé prodejny zůstávají dlouhodobě opuštěné a některé jsou opravdu v žalostném stavu. 

O vylidnění centra Ostravy kvůli výstavbě Nové Karoliny se píše neustále, Vaše podnikání to neohrozilo? 
Výstavba obchodních center ovlivnila prodej v malých prodejnách výrazně. A Nová Karolina se stala symbolem ,,vymíraní“ centra města. Dost jsem toho procestoval a mám dojem, že v cizině se tato centra stavějí většinou v okrajových částech měst a ne pár kroků od historické části. 
Na druhou stranu chápu, že představitelé města byli rádi, že někdo byl ochoten využít pozemky, které nebyly zrovna okrasou města. A hlavně tu výstavbu zaplatit. A zákazníci pak rádi využijí parkovacích míst, kterých se v centru nedostává a nakoupí a případně se občerství pod jednou střechou, bez toho, že musejí přecházet v dešti a zimě z prodejny do prodejny. 

A Vy jste přesto neodešel, většina Vaších sousedů obchodníků ale ano…. 
Vždy říkám obchodním zástupcům, kteří do Ostravy přijíždějí třeba poprvé, že je to atypické město. Pár kroků od hlavního náměstí narazíte na místa, kde není skoro nic. A pak půl hodiny odtud tramvají žijí lidé na sídlištích. A nájmy v centru města jsou vysoké jako ve velkoměstě, jen zákazníků je tu podstatně méně. A protože tržby jsou pak malé, tak majitelé obchodů umí počítat a jdou jinam. 

Jak se Vás dotkla Elektronická evidence tržeb? Některé malé obchodníky doslova "zlikvidovala"?
Nikdy jsem nepatřil k těm obchodníkům, kteří slovy nejmenovaného pana ministra kradou. EET není pro nás z toho hlediska žádnou změnou. Jen bych si přál, aby bylo co nejméně výjimek a registrace tržeb se týkala opravdu všech. A trochu mě mrzí, že pořízení pokladen bylo prezentováno jako nenákladná záležitost v řádu pár tisícovek, nás dvě pokladny stály několik desítek tisíc. Ony to nejsou jen ty pokladny, bylo třeba upravit celý pokladní systém. 

 Kdo Vám v obchodě pomáhá? 
V roce 2008 odešel bratr a jeho manželka, se kterým jsme prodejnu vedli, do důchodu. Jeho nástupcem se stal můj syn Martin, který přichází s novými nápady a novým elánem. A manželka, která se stará o účetnictví a kontroluje, zda to vedeme dobře. 

Co dělá majitel papírnictví ve volném čase? 
Snažím se trochu sportovat, zajedu si zalyžovat, v poslední době se však věnuji sportu spíše pasivně u televize. Dost času vyžaduje práce kolem rodinného domku, ve kterém bydlíme. A v dost pozdním věku jsme se dočkali vnoučat. Tříletá dvojčátka a k nim třetí půlroční chlapeček, dají babičce a dědečkovi dost zabrat. Snažíme se jejich rodičům trochu pomáhat. 

V Ostravě jste celý život, nikdy jste neuvažoval, že byste se přestěhoval? 
Narodil jsem se v Ostravě-Hrabůvce. Z jedné strany letiště, z druhé strany haldy, téměř vesnice. Dnes to tam již nikdo nepozná. Cestou do centra jsme míjeli železárny a šachty. I my jsme časem museli ustoupit nové zástavbě, i když můj rodný dům tam jako jeden z mála zůstal stát. Přestěhovali jsme se do čtvrti s rodinnými domky v Ostravě-Zábřehu, alespoň mám blíže na Městký stadion a do Ostravar arény. Ostravu bych za jiné město neměnil. Jsem rád, že se zachovaly železárny a šachty alespoň jako turistické atrakce. Také Slezskoostravský hrad je nyní mnohem hezčí, než býval. A výhled z věže Nové radnice je také moc hezký. 

Jaké máte ještě plány - ať už životní nebo ty "papírenské"? 
Čas ubíhá rychle, nedávno jsem se vrátil z lyžování v Alpách, v létě se chystáme se na dovolenou s vnoučaty k moři do Bulharska. Pak rychle zpátky do práce. Školní sezona je v papírnictví náročná a také z podnikatelského pohledu zajímavá. Do budoucna se moc v mém věku neodvažuji plánovat. Když zdraví dovolí, tak ještě nějakou chvíli podnikat. A pak to předám synovi. Bylo by škoda nepokračovat v tradici.