ROZHOVORY

Pravda o Baníku

Václav Svěrkoš a Martin Lukeš. S fotbalovými hvězdami Baníku, které zazářily i mimo ostravský trávník, jsme se sešli v Mléčném baru na Naproti, abychom si popovídali, jaké byly jejich začátky, čím je pro ně Ostrava výjimečná a jestli mají rádi LEČO!

V květnu byly na Bazalech nábory malých budoucích fotbalistů. Byli jste i vy kdysi na podobném náboru?

Martin Lukeš: V Baníku ne. Já jsem začínal trénovat s otcem a pak si mě vybral Baník, že jsem byl fakt dobrý, takže jsem na nábor nemusel. To mi bylo 6 let.

Václav Svěrkoš: Mě bylo taky šest, když jsem začínal. Ve Frýdku jsem se tehdy byl s dědou podívat na staršího bratra, jak trénuje a tam si mě všimli. Já si hlavně myslím, že tehdy takové nábory jako dnes nebyly, že ti kluci všichni chtěli hrát fotbal, takže se to ani dělat nemuselo.

Jak jste skloubili sportování na vysoké úrovni se školou?

Vašek: My jsme s Martinem chodili na stejnou školu a to na Šoupalku (ZŠ J. Šoupala, v OV-Porubě pozn. redakce). Vím to, protože jsme měli stejnou učitelku angličtiny a ta vždycky na Martina vzpomínala (smích). Ve škole nám vycházeli hodně vstříc, když byly nějaké turnaje nebo zápasy, tak nás uvolňovali, fungovalo to výborně, takže jsme to oba zdárně zvládli (smích).

Jak náročné to tehdy bylo? Měli jste jako malí kluci čas jít s kamarády na kolo nebo sáňkovat?

Martin: Ten volný čas nebyl v podstatě žádný. Byla to jen škola, sport a internát.

Vašek: Nevím, od kolika let byl na internátu Martin, ale já jsem ještě na základní škole jezdil každý den z Frýdku-Místku vlakem, takže tam nebyl vůbec žádný čas – odjížděl jsem ráno a přijížděl jsem večer. Takže běhání s klukama po venku vůbec nehrozilo.

Není vám to zpětně trošku líto?

Martin: Něco na tom bude, že jsme o něco přišli, ale zase nám to krásně vrátil ten sport. Byli jsme v kolektivu, takže sami jsme nebyli. Ale teď když jsem dospělý, tak se na to popravdě dívám trošku jinak. Neženu svoji dceru za každou cenu do profesionálního sportu, ať si to dětství užije.

Václav: Pro nás byl sport všechno, tak jsme to moc nevnímali. Dneska, když ale máme oba děti, díváme se na to jinak.

Pojďme o velký krok ve vaší kariéře dopředu. Prvoligový Baníkovský A-tým. Jaký měl věhlas, když jste do něj vstupovali?

Martin: Měl opravdu velké jméno. Dostat se do prvoligového týmu byl sen pro každého dorostence a nebylo to vůbec jednoduché. To Vašek určitě potvrdí. Já jsem to neměl vůbec jednoduché. Starší hráči si hlídali svoje místa a vůbec tam nechtěli nikoho pouštět. Pokud se už tam člověk dostal, tak to byl obrovský úspěch.

Vašek: Baník je pořád Baník, samozřejmě některé věci, které se tam teď dějí, podle mě klubu dost ubližují, ale chci říct, že dostat se tehdy do kádru byl opravdu velký úspěch. Člověk toho musel hodně odehrát za juniorku a fakt makat. Dneska i díky tomu, že Baník není tak silný, jak bývával, ta konkurence už tam není taková, takže pro kluky je snazší se tam dostat. Jak říkal Martin, v té době to byl velký úspěch a my si toho velmi vážíme.

Vzpomenete si na svůj první prvoligový zápas? Jaké to bylo vstoupit před davy lidí na ten krásný trávník na Bazalech?

Martin: Vždycky to byl nádherný pocit, ale poprvé to bylo opravdu výjimečné. Přesně si na to pamatuju, hrál jsem poprvé doma s Duklou Praha a zbyl na mě dres číslo čtyři a to mi nakonec zůstalo celou kariéru (smích). Ten zápas jsme vyhráli a pamatuju si, že bylo tehdy snad 10 tisíc lidí, takže atmosféra byla skvělá!

Vašek: Můj první zápas byl myslím venku, hráli jsme s Drnovicemi. Ty už snad ani neexistují. V té době měl ale Baník sílu a zvuk, ten klub fungoval, jak měl a bylo to úžasné. Hlavně tam byli výborní starší kluci a pro mě to byla spousta zkušeností.

Za vaši kariéru v Baníku se v klubu několikrát vyměnilo vedení. Na které vzpomínáte nejradši?

Martin: Za Lojzy Hadamczika to fungovalo dobře. V klubu se v době, kdy byl akciovkou spolu s občanským sdružením, hrálo skvěle. On byl hodně náročný, ale co slíbil, to taky bylo a všichni byli spokojení. Takže na to vzpomínám opravdu rád. Pak ještě na pana Adámka, který tam byl sice chvíli, ale taky držel slovo.

Jak se tyto změny odrazí na fungování vás hráčů? Řešíte to mezi sebou nebo se tým spíš semkne a snaží se spolupracovat?

Martin: Určitě může tým spolupracovat a musí se snažit. Pokud to ale není v pořádku od toho nejvyššího přes jeho podřízené, tak to může fungovat jen nějakou dobu, ale určitě ne dlouhodobě.

Vašek: Spíš jde o to, jak už říkal Martin, když předchozí vedení něco řeklo, tak to tak platilo. Ale například u posledního, tedy současného vedení jsou věci, kterým jsme z počátku věřili, ale pak už se nedalo věřit ničemu a na ten tým to samozřejmě dolehne. Má to vliv na atmosféru v celém klubu.

Martin: Přesně tak. Tým nemůže správně fungovat. Může to jít krátkou dobu, například pokud má manšaft dobrý vztah s trenérem a jde za ním. To byla situace s Martinem Svědíkem. Mužstvo hraje pro něj a nechá tam duši. Ale trvale to nejde. To špatné se do týmu vmísí a rozloží ho.

Hodně se teď mluví o tom, že Baník z různých důvodů nedostal dotace od města, se kterými počítal. Myslíte si, že je ohrožený prvoligový fotbal v Ostravě?

Martin: To si vůbec nechci připustit! I když spousta lidí říká, že Baník skončí, já si myslím, že město ho nenechá padnout. Ale asi to nepůjde tak, že jim město bude sypat peníze a oni za to budou třeba opravovat barák nebo měnit žaluzie. Takže peníze se určitě omezí a musí se s nimi lépe a účelněji nakládat. Baník má pořád jméno a Ostrava bez Baníku nebo s Baníkem ve třetí lize, to by asi nebylo úplně ono.

Sledujete současnou situaci v české nejvyšší fotbalové lize? Zajímáte se třeba o nové talenty?

Martin: Sleduju spíš mladé kluky v Baníku, odchovance. A co mě třeba hodně zaráží, že Dan Holzer – podle mě velký talent – hraje dvě nebo pět minut. Takže já jim fandím, protože jsme je tam oba zažili, oni moc dobře vědí, jak jsme jim pomohli, jak jsme je podporovali.

Vašek: Já to mám podobně. Zaráží mě, že vždycky v Baníku hrálo šest až osm odchovanců a jeden, dva Slováci a teď je to přesně naopak. Hrají dva kluci z Ostravy a zbytek cizinci. Podle mě Baník nikdy takový nebyl a neměl by být.

Martin: Nic proti těm klukům z venku, ale Baník byl vždycky o něčem jiném. A fungovalo to!

Vašek: I fanoušci byli vždycky naladění, že to byl regionální klub a raději vidí hrát naše kluky, kteří bojují a nechají tam srdce, než cizince. Ale opravdu nic proti nim, oni za to nemůžou.

Vašku, ty ses dostal i do té role cizince v klubech v Německu, Francii, Rakousku nebo Řecku. Jaké to je?

Vašek: Když cizinec není lepší než ten domácí, tak ho v podstatě ani neberou.

Jako cizinec musíš být silnější než oni, musíš být přínosem, takže kdybych v danou chvíli nebyl lepší než domácí kluk na tom postu, tak mi klub nedá smlouvu a ani šanci hrát.

V čem se lišila práce v Baníku od klubů v zahraničí?

Vašek: Samozřejmě je přístup venku celkově daleko profesionálnější. Tým má kolem sebe spoustu lidí. Hlavně v Německu se člověk nemusel vůbec o nic starat, jen přijít trénovat a hrát. A určitě finančně je to úplně někde jinde.

Co tě tedy přitáhlo zpátky do Ostravy?

Já mám Ostravu moc rád, mně se tady líbí. Nikdy jsem neměl touhu, že bych se přestěhoval někam jinam, že bych už zůstal třeba v Německu. Mám to tady fakt rád.

S rodinou se nám líbilo v Řecku. Počasí tam bylo fajn, Řekové jsou pohodoví, ale přesto jsme se rádi vrátili domů.

Jak teď trávíte volný čas, když už aktivně nehrajete fotbal?

Martin: Já vozím kočárek po Výškovicích (smích). To si teď užívám každý den.

Vašek: Mám to podobně. Odvezu děti do školy a školky, třikrát týdně chodím individuálně cvičit s trenérem, ve Frýdku jsem se teď začal i fotbalově hýbat, tam se snažím trochu ještě hrát.

Zvažujete ještě nějaké angažmá?

Martin: Já nevím, musím být soudný, už mám roky. Je možné, že kdybych se na dva měsíce kousnul a dvakrát denně trénoval, tak bych se na nějakou úroveň ještě dostal, ale čekat nějakou nabídku, která by byla zajímavá, to už je asi absurdní. Já jsem teď rád, že normálně chodím s koleny, takže hraju jenom občas se zápasníky ve Výškovicích na měkkém povrchu, tam mě to nebolí.

Vašek: Teď už opravdu záleží jenom na zdraví, protože kolena mám taky docela špatné, tak uvidíme, jestli to ještě vůbec půjde. Rád bych to ještě zkusil. Ale vnímám i to, že už bych hrát fotbal nemusel. Uvidíme, nechávám tomu volný průběh.

Když se ještě vrátíme k dětem. Dnes děti místo běhání po venku častěji sedí u mobilů, tabletů a počítačů. Co na tuto generaci dětí říkáte?

Martin: Byla jiná doba. Děti neměly počítače, takže automaticky se zabavily venku, běhaly, hrály si a sportovaly samy od sebe. Já mám starší dceru a miminko. Taky bych rád tu starší viděl, jak hraje tenis a vyhrává trofeje, ale ta cesta je hodně těžká. Takže bych byl asi radši, kdyby se dobře učila a vystudovala vysokou školu. Ale beru ji na ty tréninky, aby uměla udělat aspoň kotoul. Štvalo by mě, kdyby neuměla základní sportovní dovednosti.

Vašek: Moje starší dcerka Nina má 7 let, člověk samozřejmě vidí nějaké vlohy. Jí jde téměř všechno, ale nemá tu povahu, že by chtěla chodit každý den do tenisu nebo gymnastiky, takže ji násilím netlačíme. Spíš bych to teda viděl, jak říká Martin, bude fajn, když se bude dobře učit a nějaký sport dělat u toho, tak budu spokojený. Ale uvidí se.

Martin: Fakt jde o to, ať umí to dítě lyžovat, pinknout si tenis, umět plavat a tak. Jak už jsem ale říkal, dneska je jiná doba, než když jsme my s Vaškem byli malí. Myslím, že je třeba u dětí korigovat čas u počítačů a mobilů.

Vašek: Další věc je, že teď chodí rodiče s dětmi do parků, na hřiště a podobně. Kdysi jsme vyběhli před barák na ulici a všichni tam byli! Já si přitom nedokážu představit, že bych svoje dcery pustil ven samotné, takže ta doba je celkově úplně jiná.

U čeho teď relaxujete?

Maritn: Já hlavně u kočárku, to je hrozně fajn. Člověk má čas přemýšlet, představovat si pozitivní věci.

Vašek: I pro mě jsou to děti. Jak má člověk volný čas, je prima ho strávit společně.

Martin: Děti jsou fajn!

Na závěr zásadní otázka – máte rádi lečo?

Oba: Jasně! (smích)

Poznámka redakce: Akciová společnost Baník Ostrava vznikla v září roku 1995. V lednu 2003 se novým majitelem stal tenista Daniel Vacek, který od předchozích majitelů Aloise Hadamczika a Petra Lamicha odkoupil 75% akcií a stal se většinovým vlastníkem. V Ostravě za něj ale v Baníku figuroval tenisový trenér a podnikatel Tomáš Petera. Pod jejich vedením Baník na jaře roku 2004 získal po 23 letech mistrovský titul a dostal se do finále Poháru ČMFS, který o rok později vyhrál. Hned v další sezóně pak završil „hattrick“ triumfů v domácím poháru. V únoru 2012 změnil klub majitele, když Tomáš Petera prodal svůj 95% podíl společnostem SMK Reality Invest (Libor Adámek), která již vlastnila Bazaly, a PAM market (Petr Šafarčík). Po vyrovnání mezi oběma spoluvlastníky došlo postupně k převedení majoritního podílu 95 % akcií do rukou Petra Šafarčíka, který se zároveň stal předsedou představenstva FC Baník Ostrava, a.s.

K poslední změně vlastníka klubu došlo v pátek 8. ledna 2016, kdy podíl 95 % akcií koupil Václav Brabec a jeho společnost Pro Fotbal Property SE. O několik dnů později se mu podařilo odkoupit i zbylých pět procent, které byly již od časů bývalého majitele Petery v držení občanského sdružení TJ FC Baník Ostrava. Smutná zpráva přišla v květnu, kdy slezský tým po dlouhých padesáti letech sestupil do druhé ligy.
Václav Brabec se stal majitelem sto procent akcií klubu, do kterého vstoupil s cílem co nejdříve zajistit jeho standardní fungování na sportovním i provozním poli a v horizontu nejbližších let Baník opět vrátit do pozice ambiciózního účastníka první ligy.

DALŠÍ ČLÁNKY Z KATEGORIE ROZHOVORY
POSLEDNÍ ČLÁNKY