Z OSTRAVY

Popletený oběd

O tom, že nejen já přitahuji situace, které v druhých vyvolávají úsměv na líci, je moje nedávná zkušenost, kdy jsem se vydala osamocena na oběd v pracovním týdnu . Hlavní postavou tohoto příběhu se stala obsluhující servírka, která opravdu neměla „svůj den“. A já musela být při tom.

Byl to jeden z těch hektických dnů, kdy se na mne valila práce ze všech stran a já ve dvě odpoledne zjistila, proč mi dochází energie. Ta ze snídaně, co proběhla v šest ráno,  byla již vyčerpána. Pod krédem, že práce nemá nožičky, ta neuteče, ale oběd ano, vydala jsem se do nejbližšího restauračního zařízení. 
To má tu výhodu, bohužel jedinou, že je v dosahu, jinak kvalita pokrmů je nevalná. A teplota? Z vlažné polévky skandál nedělám. Ale! V ono odpoledne byl již výběr z menu omezen a já dostala na výběr buď rizoto nebo guláš. Rozhodla jsem se pro rizoto. Byť jsem byla v restauraci jediná stravující se, čekala jsem jakoby nás byla plná hospoda. Konečně se objevila servírka, která nesla – no hádejte co? Guláš. 
„Ale já si objednala rizoto,“ odmítám s těmito slovy donesené jídlo. Slečna odvětila jen: „Jé, já to spletla,“ a talíř odnesla. A opět stejně dlouhá doba na přípravu druhého z jídel. Ještěže už nebylo z čeho dalšího vybírat a tedy nemohlo dojít k dalšímu omylu. Dočkala jsem se tedy. Ještě jsem objednávku zkomplikovala tím, že jsem využila zvýhodněné nabídky nápoje a kromě rizota mi na stole přistály i dvě deci kofoly. Ovšem ta porce!!! Jak pro regiment. Popasovala jsem se s hruba půlkou porce s tím, že jsem zamýšlela si zbytek nechat zabalit.
Slečna si mezitím všimla, že jsem již s jídlem hotova a přiřítila se již s účtenkou, která ale nebyla tak úplně v pořádku. Zaúčtováno jedno deci nápoje namísto dvou a do toho ještě můj požadavek na zabalení jídla! Další poplatek, který se zoufalým povzdechem musela svěřit kalkulačce. 
Spočítáno a já vytahuji platební kartu. Nic výjimečného v dnešní době, ale slečnu to zarazilo: „Aha, vy chcete platit kartou, tak to já musím pro terminál.“ Zároveň mi odnáší jídlo kvůli zabalení. Vrátila se během minutky, aby po zprovoznění zjistila, že se přístroj nehodlá připojit. Naštěstí jsem měla hotovost, tudíž platím. 
Slečna spokojená, děkuje převelice, ještě převeliceji přeje krásný den a loučí se.
„A to zabalené rizoto?“ ptám se.
„Aha, já zapomněla.“ Mizí v kuchyni, aby mi v zápětí přinesla vlastně mou večeři.
Slečna Zapomněnka zapomněla, že je v práci a náplní její práce je naopak si pamatovat. Zkrátka člověk na svém místě, co myslíte?                

 

DALŠÍ ČLÁNKY Z KATEGORIE Z OSTRAVY
POSLEDNÍ ČLÁNKY