Expedice na hraně

O tom, že je Tomáš Petreček extrémní sportovec, není pochyb. Když bylo v Česku v létě téměř 40 °C, mrznul v jihozápadní stěně osmitisícové hory Gasherbrum pákistánského pohoří Karakorám. Naopak v listopadu s týmem vyrazil do Brazílie, kde se již po několikáté zúčastnil sedmidenního mistrovství světa v náročné disciplíně – adventure race. V nonstop závodě dokázal, že ve svých 36 letech rozhodně nehodlá zpomalovat své šílené životní tempo.

V létě míří většina lidí za mořem nebo odpočinkem. Extrémní sportovec Tomáš Petreček vyazil za dobrodružštvím a adrenalinem. V plánu byl pokus o provovýstup na “osmitisícovku” Gasherbrum I. “První čtyři dny šlo všechno dobře, lezli jsme rychle a počasí nám přálo. Před bivakem ve výšce 7300 metrů přišly technické obtíže v podobě překonání labyrintu skalních komínů a koutů. Ty jsme po delší době překonali a ve večerních hodinách unavení a zmrzlí začali kopat polici pro stan v sedmdesátistupňovém ledovém svahu. Vše se povedlo,“ popisuje začátek výstupu Tomáš Petreček a dodává: „V dalších dnech se změnilo počasí, začalo silněji foukat a hodně se snížila viditelnost. Byli jsme nuceni zůstat na místě a podnikat pokusné výpady do stěny. Byla nám strašná zima. Přidržovali jsme stan, abychom o naši ‚střechu nad hlavou‘ nepřišli,“ vzpomíná na obtíže ve stěně Petreček.

Pobyt ve výšce nad sedm tisíc metrů – takzvané zóně smrti – je pro tělo extrémně náročný. Horolezcům rychle ubývaly síly i zásoby jídla, které měli propočítány na zhruba sedm dní. Od meteorologů měli zprávy, že by se počasí mělo zlepšit a tak čekali.

„Venku se kvůli silnému větru nedalo vařit a ani moc pohybovat. A tak se veškeré přípravy jídla i pití odehrávaly přímo ve stanu – tedy v prostoru asi dva krát jeden metr,“ říká Tomáš Petreček.

Počasí se v dalších dnech skutečně změnilo, ale k horšímu. Petreček s Holečkem tak po více než týdnu v zóně smrti začali s ústupem. Ukončili pokus o prvovýstup a soustředili se na bezpečný sestup do základního tábora. V tu chvíli se jim také vybil satelitní telefon a na několik dní ztratili kontakt s okolím. To nebylo náročné nejen pro samotné horolezce, ale také po jejich rodiny. „Byla jsem v kontaktu s přítelkyní Marka Holečka, které neustále volali Pákistánci s tím, že se máme připravit na nejhorší. V tu chvíli jsme neměli o Tomovi a Markovi žádné zprávy. Bylo to dost nepříjemné,“ říká přítelkyně Tomáše Petrečka Tereza.

Sněžení a vítr znemožňovaly rychlé slézání dva tisíce metrů vysoké stěny. „Začaly se tvořit sněhové laviny, které svištěly stěnou těsně kolem nás. Museli jsme být hodně opatrní a v rámci možností co nejrychlejší. Stejnou cestou, kterou jsme lezli nahoru, jsme se museli dostat také zpět. Slézání pozpátku jako rak bylo mnohem složitější, než dostat se nahoru. Člověk musí dávat pozor při každém kroku. Za jeden sestup jich udělá desítky tisíc ve stále se měnících sněhových i ledových podmínkách. Na jištění není čas ani materiál. Jen několik délek v cestě se musí slanit,“ popsal obtížný sestup Petreček.

Do základního tábora se oba horolezci dostali zhruba po čtyřech dnech a hned o tom informovali své nejbližší. „Když přišla zpráva, že kluci sestoupili do základního tábora, všem se obrovsky ulevilo,“ vzpomíná Tomášova přítelkyně Tereza. „Když, počítám ztráty tak to jsou: jedna termoska, která mi upadla, nějaké horolezecké vybavení, které jsme nechali ve stěně, zničený stan a skoro deset kilo na váze,“ uzavírá viditelně pohublý Tomáš Petreček a jeho přítelkyně s úsměvem dodává: „Hlavní samozřejmě je, že to kluci zvládli a vrátili se v pořádku. Je mi ale jasné, že už za pár dní začnou vymýšlet další expedici.“

Tělo se po náročné expedici vzpamatovává zhruba stejně dlouho, jako trvala, tedy v případě Tomáše Petrečka dva měsíce. Tomáš potřeboval hlavně nabrat zhruba deset kilo o které ve vysokých horách přišel. Odpočinku ale příliš nedal. Hned v listopadu se s týmem Black Hill/OpavaNet zůčastnil mistrovstství světa v adventure race, které se letos konalo v Brazílii. Tato sportovní disciplína je považována za jednu z nejnáročnějších. Sportovci musí urazit vzdálenost okolo sedmi set kilometrů nonstop. Vystřídají kolo, kajak i běh, spánek se počítá na pouhé minuty. “Tým je čtyřčlenný, je v něm vždy jedna žena, aby se chlapi neuhnali,” vysvětluje Tomáš Petreček. Sportovci se v náročném terénu pohybují podle mapy a předem naplánované strategie. Letos pořadatelé připravili skutečně náročný závod, všechny etapy zvládl jen jeden jediný tým. Petrečkův tým potrápilo nesnesitelné vedro, které nakonec české reprezentanty donutilo závod předčasně ukončit. “Teploty stoupaly keč tyřiceti stupňům, bylo to šílené, měli jsme málo vody,” popisuje sportovec z Opavy. Další výzva před ním stojí už na začátku nového roku, kdy by se chtěl zúčastnit podobného závodu ale v zimních podmínkách v Polsku.

Tomáš Petreček (* 1979)

Narodil se v Opavě, pracuje u Hasičského záchranného sboru v Opavě, je členem reprezentačního týmu v Adventure race (tým Black Hill – Salomon/OpavaNet), věnuje se především horskému kolu, terénnímu a orientačnímu běhu, horolezectví, plavání a kajaku.

Mezi jeho největší úspěchy patří 3. místo – Mistrovství Evropy v Adventure race – Turecko 2014,
1. místo – MČR dvojic v Survivalu – EPO Survival 2014, 2. msto – MČR v Adventure race – Jeseníky, 1. místo – 120 km běh, 5 beskydských vrcholů 2013, 1. místo – Evropský pohár v Adventure race – Slovinsko 2013