Valencie

Velká část mého dětství je spojená se Španělským královstvím. A to zejména s jednou z jeho 17 autonomních oblastí, Valenciánskou komunitou. Moje milovaná maminka totiž na konci 90 let založila firmu orientovanou na import ovoce (především pomerančů a mandarinek) se Španělem Rafaelem Beltranem Rebullem. Tento rodinný přítel tak svou energií přidal do mé středoevropské krve část své krve jižanské. Za což jsem nesmírně rád!

Když jsem si v roce 2013 během studia VŠB vybíral místo pro své zahraniční studium, volba automaticky padla na Universitat Politècnica de València. Kouzelné místo mě tak  okouzlilo, že tady nyní konám i roční doktorskou praktickou stáž. Z toho plyne, že tento článek bude naprosto autentický, jelikož jsem zde strávil více než rok svého života a naučil se pár základních pravidel, bez kterých zde nelze žít. A to: Na všechno říkat „maňana“ a když po mne opravdu někdo něco chce, tak použít kouzelné slovíčko „tranquilo“, neboli v překladu „klídek“. Šéfredaktorka Eliška mne už zná a tak ví, že když je deadline pro napsání článku v neděli, tak mě ušlechtile uvede v omyl a řekne mi o týden dřív, jelikož „maňana“ je životním stylem. A nyní něco k městu, ve kterém se cítím jako doma.

Ciudad de las Artes y las Ciencias neboli město umění a vědy a jeho neotřelý vzhled, který bere dech ve dne i v noci!

Valencie byla založena Římany v roku 138 před Kristem. V roce 711 byla podmaněna Cordobským Chalífátem na více než 500 let. Až v roce 1238 jí král Jakub I. Aragonský navrátil křesťanský šmrnc a započala přestavba mešit a minaretů na kostely a zvonice. Dnes je Valencie třetí největší město Španělska s počtem obyvatel srovnatelným s Prahou. Úředně se zde mluví kastilsky (španělsky) a valenciánsky (jazyk podobný katalánštině, který je mixem italštiny, francouzštiny a kastilštiny). Valencie zaznamenala obrovský rozvoj v druhé polovině 20. století. Má svého prezidenta, obdobu parlamentu „Corts Valencianes“ a překrásnou radnici. Historické centrum se nachází v záhybu ramene řeky Turia přibližně 5km od krásné pláže.

„Řeka Turia“
V roce 1957 postihla Valencii obrovská povodeň, která napáchala škody za miliardy peset a desítky lidí přišlo o život. Vláda společně s radnicí učinila rozhodnutí, které dnes dělá z Valencie krásné místo pro život. Bylo vybudováno nové koryto řeky za Valencií a staré koryto řeky bylo přestavěno na úžasný park v délce 9 kilometrů a ploše 110 hektarů. V tomto parku, lemující historické centrum Valencie naleznete snad veškerá sportoviště. Od fotbalového, basketbalového, ragbyového, baseballového hřiště až po skateparky, nespočet dětských hřišť a především úžasné cyklostezky a naprosto famózní, večer osvětlené běžecké trasy.

Park Turia je vybudovaný v bývalém korytě řeky a nabízí nekonečné množství možností k využití volného času

Tento park je denně od 19:00 plný k prasknutí sportujícími Španěly. Valencie je totiž město sportu a především běhu. I já jsem podlehl a začal běhat. Sice je trošičku demotivující, že při mém běhu mne často předbíhají lidé se špičkovou figurou ve věkové kategorii 60+, ale mám ještě 40 roků na to, abych pak já předbíhal ty mladé kluky, kteří teprve započali běh. Nejlépe si park užijete na kole, které si tady můžete i za pár eur pronajmout. Za svůj život jsem prošel spoustu městských parků ve světě a musím konstatovat, že Central Park v New Yorku je hadra oproti parku ve Valencii. Ti, co mne zde navštívili, ví, o čem hovořím.

Centrum Valencie
Srdce Valencie je úžasné, plné typických jižanských úzkých uliček olemovaných bary, restauracemi a diskotékami. Za zmínku stojí především „Plaza de la Virgen“, kde se nachází krásná fontána a na místě bývalé mešity krásná katedrála Panny Marie. Do této katedrály je přístup také z „Náměstí Královny“, které je taktéž krásné. Jakmile projdete tyto náměstí, za chviličku se dostane na Radniční Náměstí, kde se snad každý týden koná nějaká akce. Samozřejmě jsem nemohl vynechat konání místního zastupitelstva. Musím se přiznat, že se má náš starosta Bednář co učit. Nejen, že zasedací síň zastupitelstva je přenádherná společně s velkým obrazem, kde je vyobrazen král Felipe VI, ale především je tady naprosto jiná úroveň, jak je zastupitelstvo vedeno. Zde má občan právo se vyjádřit, jak dlouho chce a starosta si je vědom skutečnosti, že se starostou nenarodil, nýbrž byl lidmi zvolen.

Kousek od radnice je nádraží, které se nachází na jihu Valencie, přesto se jmenuje Severní. Jak typicky španělské! Fasáda nádraží je zdobena pomerančovými květy a pomeranči. Vnitřní prostoj nádraží je zdoben, pro Valenciánskou komunitu, typickými kachličkami, které jsou nejprve rozbity a poté poskládány do mozaiky. Po levé straně je obrovská býčí aréna. Mým oblíbeným místem v centru Valencie je obrovská tržnice „Mercat Central“. Tento svatostánek pro všechny Španěly a turisty gurmány nabízí to nejlepší od čerstvého ovoce, zeleniny, sýrů a sušené šunky, ořechů, oliv a dalších dobrot až po čerstvé (často ještě živé) ryby a veškerých mořských potvory. Něco úžasného, co Ostravě moc chybí…

Každý kdo má rád dobré jídlo, musí navštívit toto místo. Ale pozor! Je to silně návykové!

Ciudad de las Artes y las Ciencias.
Neboli město umění a vědy. Tento pompézní projekt je tváří Valencie. Nachází se zde Vědecké muzeum prince Filipa, prostorové kino L’Hemisfèric, Umbraculo, což je menší park s krásným výhledem na celé město, který se v noci promění na jednu z nejlepších diskoték ve Valencii (na vlastní kůži více než 20x vyzkoušeno), Palác umění a naprosto dokonalé „L’Oceanogràfic“, neboli podmořský svět plný všech živočichů žijících v moři a oceánu.

Las Fallas
Španělský svátek a také největší a nejdelší „fiesta“ ve Valencii. Koná se od 12. do 19. března. Tedy oficiálně. Na všechno zde platí „maňana“, nikoliv ovšem na fiesty. Takže se pro jistotu začne už 1. března. Od 1. března je každý den na radničním náměstí od 14:00 ohňostroj. Nic, kromě vzniklého dýmu nelze vidět. Ve Valencii jde totiž o hluk, a to pořádný! Centrum Valencie je po dobu svátku uzavřeno, doprava kolabuje a lidé slaví. Všude bouchají petardy, ohňostroje (opravdu se nedá ani spát), ulice jsou plné lidí, prostě fiesta se vším všudy. Na každém náměstíčku jsou vystaveny obrovské figury, které mezi sebou soutěží v kráse. Pouze jedna může vyhrát. A tak 19. března komise vybere tu nejhezčí a zbytek musí být zapáleno. Celé město se tedy na konci svátku promění v požár, kdy lidé skandují při pádu hořících figurín. Nic šílenějšího jsem nikdy neviděl a již nyní vím, že se zde budu vracet každý rok, protože tahle fiesta je fakt „psycho“.

Na okraji města najdete nádherné široké písčité pláže

O Valencii bych toho mohl ještě mnoho, protože je prostě skvělá! Všem doporučuji Valencii navštívit. Je to opravdu krásné město. Tímto článkem bych chtěl poděkovat mé mamince, jejímu manželovi Eduardovi a mému skvělému bratrovi, kteří mne podporují v mém studiu a cestování. Mám Vás rád.

Un abrazo de mi corazón !

Text: Lukáš Balcařík