Právník roku Jiří Klega: „Biflování mi šlo proti srsti!“

Advokát, politik, horolezec, učitel, ekolog a občas i flákač. To je Jiří Klega, ostravský právník, který to v kristových letech dotáhl na cenu Právník roku za dobrovolnou právní pomoc. Ve volném čase leze po tisícových horách a nudit se nechce ani v práci. „Potřebuji náboj, důvod se rvát za klienta.“

Byl jsi oceněn jako Právník roku 2015. Jak jsi pomyslnou právnickou „korunku krásy“ prožíval  a následně oslavil?
Přebírání ceny jsem neřešil do doby, než jsem se ocitl na pódiu před reflektory, známými osobnostmi a tou spoustou lidí. Tam mi tzv. sklaplo. (smích) A jelikož jsem si ani nepřipravoval proslov, byl to spíše trapas a rád jsem z pódia zmizel. Následovala velká párty, kterou jsem si užil s přítelkyní, kamarády, rodinou a kolegy právníky.

Jiří Klega byl oceněn jako Právník roku 2015 za poskytování právních služeb zdarma lidem, kteří nemají peníze na advokáta.

Cenu jsi získal v kategorii PRO BONO. V čem tato aktivita spočívá?
V občasném poskytování právních služeb zdarma lidem, kteří nemají peníze na advokáta, nicméně se dostali do úzkých, nebo je někdo podvedl a sami si nevědí rady. U naší kanceláře Jakovidis, Klega, Partners také zohlednili aktivity, které podporujeme či přímo organizujeme v rámci Ostravy a Prahy. Od podpory hospice, neziskovek, přes kulturní a jiné projekty, sportovní akce, debatní večery s odborníky v Sádrovém Ježkovi.

Lidé často bojují s představami, že si právníka nemohou dovolit, přestože jsou v právu a svůj problém se proto rozhodnou neřešit. A přitom ho mohou mít zdarma?
Ano. Mezi Čechy je jeden velký problém. Mají strach přijít za advokátem, že je zkasíruje sotva k němu vejdou. Někteří se bojí i tak nějak lidsky nebo se stydí, například podvedené babičky, známé jsou případy šmejdů i nebo také pokud jde o domácí násilí a podobně. Obecně bych těm lidem často rád pomohl, nějak je přiměl, aby s problémem přišli a hlavně co nejdřív! Advokacie má jedno společné s medicínou – důležitá je prevence a problém neodkládat. Lidé ale často chodí pozdě, kdy už jim nemůžeme moc pomoci. Naopak často pomoct lze i v případech, které považují za ztracené. A ohledně nákladů se mnohdy také bojí zbytečně. Já mám prvních schůzku, kde se s klientem dohodnu co dál za pár kaček a u nemajetných lidí často i zadarmo. Navíc dnes zákon umožňuje nemajetným podat žádost, aby advokáta zaplatil stát, což lidé také neví. Pak mají u nás veškerou právní pomoc zadarmo.

Doslechla jsem se, že jste s kolegy navrhli úpravu přidělování případů Ex offo. Můžeš mi popsat, co by se mělo změnit a hlavně proč?
Ano, dával jsem podnět na změnu přidělování trestních kauz advokátům, aby bylo vše transparentní a odpadlo podezření z přidělování lukrativních kauz „po známosti“. Byť se to nikdy neprokázalo, několik let se o tom „šuškalo“ a to mi nepřipadalo důstojné. Místo brblání u piva jsem si řekl, že přece stačí nastavit transparentní systém, který odstraní ta podezření a bude klid. Ten systém je zcela jednoduchý! Zaprvé advokátům nebude volat policie, ale přímo soud, který ustanovuje obhájce a zadruhé hlavně bude advokátům volat z konkrétního čísla, které nebude skryté, aby si to mohli případně zpět ověřit. Také si mohou ověřit u soudu, zda jsou již na řadě nebo ještě ne.
Svůj návrh jsem zaslal místopředsedovi okresního soudu v Karviné a kupodivu mě s tím návrhem neposlal někam. (smích) Ihned mě kontaktoval, pak zahájil prověřování zpětně, zda nemohlo dojít ke konkrétnímu přeskakování advokátů, což se nakonec neprokázalo, ale hlavně rychle zavedl ten nový systém. Dnes advokátům, kteří mají být ustanoveni jako obhájci v trestní kauze, volá přímo soudní úředník z konkrétního čísla, na které lze volat zpět a žádat o informaci. Policie již nemůže vybírat advokáta. Zda je to změna k lepšímu se však teprve ukáže. Možná jsem se mýlil a vše se časem vrátí do starých kolejí, ale pokud se to nezkusí, nezjistíme to.

Pojďme ale úplně na začátek. Chtěl jsi už jako malý kluk být právníkem? Nebo to přišlo až časem?
Já vyrůstal na vesnici, tam nemají malí kluci ani moc času ztrácet čas takovými úvahami. Musí dostavět skrýše, opravit luk a šípy, prozkoumat tajemství každé stodoly a okolních lesů, či chytit svou první rybu na pytlačku. Na gymnáziu jsem uvažoval krátce o architektuře, ale vliv profesorů a okolností mě směřovaly čím dál více k humanitním studiím a právu. Propojení práva s filozofií, historií a zároveň praktickými každodenními problémy mě brzy upoutalo.

Jaký jsi byl student?
Asi průměr. Právo je biflování a to mi šlo proti srsti. Naštěstí se dala řada odpovědí u zkoušek tak nějak okecat, pokud člověk věděl, jak na to. Často mě však nějaká tématika zaujala natolik, že jsem jí věnoval čas nad rámec povinností, a to mnohdy na úkor jiného předmětu. Patrně potřebuji v něčem vidět smysl, být pro věc zapálený, pak je to pro mě motorem a neberu to jako práci, ale jako cíl.

Po absolvování práv se každý právník musí rozhodnout, jestli chce být advokátem a jít tak dělat na několik let koncipienta, či se stát firemním právníkem, nebo dokonce jít vstříc kariéře soudce či státního zástupce. Měl jsi v této volbě jasno?
Většina studentů chce být prvně soudci a zaměřit se na trestní právo. Projev studentského idealismu. Kolegů soudců si vážím, mám mezi nimi bratrance, kamarády, známé. Nicméně práce soudce je dosti úřednická, stereotypní. Já bych se zbláznil, potřebuji náboj, důvod se rvát za klienta, řešit problémy a hledat řešení. To mě baví a dává to mé práci smysl. Svoboda advokacie je pak třešničkou na dortu. Je to krásná práce. Koneckonců vám umožňuje pomáhat lidem a jejich radost z dobrého výsledku vás těší stejně.

Jiří s přítelkyní Terezkou rádi cestují a to jak na vrcholky hor, tak i do tropických krajin.

Ve své advokátní praxi se věnuješ různým odvětvím práva. Které tě baví nejvíc?
Dlouho jsem se specializoval na obchodní a majetkové právo. Včetně zahraniční klientely. Nicméně stále více si začínám užívat trestní právo. Ono v podstatě není složité, stačí k němu selský rozum a vědět, jak některé procesy fungují v praxi. Ale slova „zproštěn obžaloby“ lahodí uchu advokáta, pokud máte nedůvodně obžalovaného klienta. A že ty advokátní uši bývají hodně egoistické, to se přeci ví Nicméně v polovině případů zastupuji obžalovaného a v polovině poškozené, takže se pohybuji na obou stranách barikády.

Je nějaký případ, který se ti vryl do paměti – ať už tě překvapil, pobavil nebo vyděsil?
Většina profesně zajímavých případů je pro lidi nezajímavých, nicméně z těch uchopitelných si vybavuji zproštění obžaloby klienta, který byl neprávem obžalován za zabití. Státní zástupce i znalec jednoznačně tvrdili vinu klienta, ale já mu věřil. Po letech praxe už mnohdy poznáte a vyhodnotíte klienta, jen co vejde do dveří. Nakonec nám další znalci a ve finále i soud dali za pravdu. Dále případ jednatele stavební firmy, který byl stejně neprávem obviněn jen proto, že znalec opět vypracoval zcela nesmyslný posudek. Častá protichůdnost závěrů znalců pravidelně testuje mé nervy. Ale uznávám, že jsou vítězství, která advokáta netěší, protože víte, že s vaší výhrou prohrála spravedlnost. Ale od toho je tady soud, aby toto hodnotil, advokát musí hájit klienta, nemůže se pasovat do pozice soudce a všeználka, i kdyby chtěl. Jednak mu to zakazuje zákon a jednak by to nebylo správné, jakkoliv je to pro laickou veřejnost těžké pochopit. Ta hranice musí zůstat pevná. Však o tom krásně psal Dostojevski v knize Zločin a trest. Vždy budu hájit právo na obhajobu pro každého, včetně vrahů, protože tady nejde o konkrétní případ, ale o princip, který nám všem garantuje ochranu před zvůlí moci – všichni přece známe kauzy typu Dr. Horákové.

Tvoje práce je plná zákonů, nařízení, vyhlášek. Co děláš, aby ti neunikla žádná jejich změna?
Nezbývá než to sledovat, stále se vzdělávat. Jelikož přednáším na fakultě, opakuji si novinky se studenty. V kanceláři je nás již 8, takže se naštěstí vzájemně informujeme. Pravidelně o novinkách také publikujeme odborné články.

Pojďme ale taky od práce! Vím o tobě, že jsi nadšený cestovatel a horolezec. Na kterou svou cestu rád vzpomínáš a kam se chystáš vycestovat v nejbližší době?
Rád vzpomínám na všechny. Samozřejmě místa jako Ťan-šan, Pamír či národní parky v USA uvnitř vás zanechají kus své monumentálnosti a mystiky v podobě vaší vlastní pokory. Nicméně stejně krásně je na českých horách nebo kolem Ostravy. Teď se s přítelkyní Terezkou chystáme na sopky na Jávu a v létě snad o nějakém prodlouženém víkendu na další čtyřtisícovku v Evropě.

Jak ještě jinak relaxuješ?
A to já se zase umím dobře flákat a chytat lelky. Bohužel v poslední době je času méně. Blíží se krajské volby, kde budu kandidovat za Stranu zelených a k tomu náš donquijotský boj za čistší ovzduší, který vedeme s neziskovkou Čisté nebe o.p.s., zaberou dost volného času.

A zásadní otázka na závěr! Máš rád lečo?
To si piš:) Vždyť říkám, že jsem vyrostl na vesnici. Čerstvá vejce a zelenina ze zahrady byly základem jídelníčku.