ROZHOVORY

„Na kolečkách život nekončí!“

Honza Dušek je mladý muž s progresivní formou roztroušené sklerózy. I přes to, že je upoután na invalidní vozík, se rozhodl vyrazit na více než 600kilometrovou Svatojakubskou pouť z Logroňa do Santiaga de Compostely spolu se svým devítiletým synem Jendou a známým českým poutníkem Petrem Hirschem. Z této unikátní cesty vznikl celovečerní film CAMINO NA KOLEČKÁCH. „Cesta byla v neposlední řadě způsobem, kterým se může nemocný táta zapsat do paměti svého malého syna jako životní vzor.“

Kde se vzala myšlenka absolvovat pouť do Santiaga de Compostela? Kdo Vás inspiroval?
Honza Dušek:
Myšlenka přišla ode mne, protože nerozumím lidem, které osud upoutal na invalidní vozík a lámou nad sebou pomyslnou hůl a ztrácejí chuť do života. Chtěl jsem je poutí do Santiaga podpořit a ukázat, že pomyslný konec může být naopak začátkem.
Inspirací bylo více, např. brazilský spisovatel Paolo Coelho, který svoji pouť absolvoval před 30 lety a napsal o své zkušenosti první knihu Poutník: Mágův deník. Dále jezuitský kněz František Lízna, od kterého jsem četl knížku a též se s ním osobně setkal při besedě o jeho putování. 

Vykonat přes 600km dlouhou pouť musí být nejen fyzicky ale i psychicky náročné. Neměl jste obavy z cesty či nástrah, které na Vás čekají?
Honza Dušek:
Z počátku jsem se na cestu a putování těšil, ale s blížícím se termínem odletu se na pomyslných miskách vah začala převažovat obava. Ne o mě, ale o doprovodný tým, na který jsem spoléhal ve věci pomoci. Cesty jsem se neobával, jelikož jsem na ni byl poprvé a tedy jsem o ni neměl žádné povědomí.

Jak jste se na pouť připravoval? Absolvoval jste nějaké speciální cvičení, kurzy nebo něco takového?
Honza Dušek:
Na pouť jsem se nijak speciálně nepřipravoval. Snažil jsem se zlepšit si mizernou fyzickou kondici a to pravidelným domácím cvičením.

Na Vaší pouti Vás provázel také devítiletý syn Jenda. Jak jste motivoval chlapce k tomu, aby se k Vám připojil a zvládl spolu s Vámi tuto dlouhou a velmi náročnou výpravu?
Honza Dušek:
Na pouť jsem ho nemusel nijak motivovat, neb o cestu projevil sám zájem. Ale než jsem mu otevřel pomyslné dveře na cestu, musel splnit dvě podmínky. První byla zlepšení prospěchu ve škole a druhou bylo zlepšení jeho vystupování a chování ve vztahu k přirozeným autoritám. Myšleno ve škole a k rodičům. Vzájemnou dohodu jsem pojal jako výchovný krok.

Jaké byly Vaše pocity s blížícím se začátkem výpravy? Byl jste nervózní nebo naopak jste se nemohl dočkat toho, kdy konečně přijde ten den, a vy budete moci vyrazit?
Honza Dušek:
Nervozita střídala nadšení. Obavy přirozeně převládaly, ale již jsem nemohl couvnout. S těmito pocity jsem se na cestu vydal, ve víře, že pouť zdárně dokončím. 

Našla si během pouti do Honzovy hlavy myšlenka „Končím. Nezvládnu to.“? Pokud ano, jak se podařilo ji zahnat?
Eva Toulová, režisérka filmu:
Během celé cesty, co jsem Honzu dokumentovala, jsem to slovo z jeho úst nikdy neslyšela. Naopak. Byl plný nadšení, síly a odhodlání překonávat překážky a to i tehdy, kdy byl třeba natolik zesláblý, že neudržel ani láhev s pitím, aby se napil, nebo kdy mu dělal i problém mačkání tlačítka na elektrickém vozíku a musel vedle něj jít někdo, kdo mu joystick držel. Právě to odhodlání jsem se snažila co nejvěrněji zdokumentovat.

Pouť do Santiaga de Copompostely organizoval poutník Petr Hirsch. Jak přistupoval k celému nápadu uspořádat tak dlouhou pouť s handicapovaným člověkem?
Eva Toulová:
Peťa je zkušený poutník a putování je jeho vášní. Nebýt něj, nikdy by nic takového nevzniklo a z toho, co vím, vyslovil Honza Petrovi své přání – putovat do Santiaga a Petr se této myšlenky chytl. Nikdy nic podobného nedělal. Dělat průvodce a organizátora pro výpravu více lidí, ale velmi si přál Honzovi přání splnit. Původně chtěl putovat s Honzou sám cestu soukromě. Myšlenka se ale líbila a projekt CAMINO NA KOLEČKÁCH začal nabývat na síle. Nakonec došlo i k plánování celovečerního dokumentu. A tak jsem se do projektu dostala i já. Petr mě oslovil jako režisérku, natočili jsme video na Hithitovou kampaň a díky podpoře ostatních jsme mohli vyrazit v týmu osmi lidí včetně Honzova devítiletého syna Jendy.

Co jste cítili, když jste konečně dorazil do cíle?
Eva Toulová:
Myslím, že můžu mluvit za všechny, že zaslouženou radost a nadšení střídal tak trochu smutek z toho, že naše pouť pomalu končí. Na to, že jsme byli lidé, kteří se před výpravou skoro vůbec neznali, jsme se za ten měsíc sžili doslova jako rodina a konec putování znamenal, i konec společného času. Za mě osobně byla samotná cesta důležitější, než cíl.

Kde se vzal nápad vytvořit celovečerní film (dokument) CAMINO na KOLEČKÁCH?
Eva Toulová:
Oslovil mě s nápadem právě Petr Hirsch, který chtěl jako organizátor natočit o celé výpravě dokument. Měl však podmínku, že musím jako režisérka celou cestu, tedy 640km, ujít s Honzou. Osobně jsem těžký nesportovec a v první chvíli mi přišla nabídka nereálná. Pak jsem se ale potkala s Honzou, který byl úžasný! Vtipný, optimistický – prostě ideální hrdina dokumentu. Od té chvíle jsem věděla, že musím jít a nelituji! Navíc jsem měla skvělého kameramana Tomáše Lénarda
s Vítkem Kohoutem, takže natáčecí podmínky byly ideální. A pokud byste film v kině navštívili, budete souhlasit, že vizuální stránka snímku je impozantní.

Můžete nám prozradit, na co se naši čtenáři ve filmu mohou těšit?
Eva Toulová:
V první řadě jde o český nejobsáhlejší dokument o Svatojakubské cestě na pozadí silného lidského příběhu 37letého Honzy Duška, který se i přes svou nemoc – progresivní formu roztroušené sklerózy - vydává na invalidním vozíku se svým týmem na 640km pouť po Svatojakubské cestě Španělskem. Snímek zachycuje především cestu: namáhavou, dobrodružnou, za každého počasí a jakýchkoli obtíží.

Jaké je hlavní poslání filmu CAMINO na KOLEČKÁCH a kdy poputuje do kin?
Eva Toulová:
Hlavní myšlenkou snímku je, že na vozíku život nekončí a člověk může cokoli, stačí pouze chtít. Film měl premiéru 17. 10. ve Dvoře Králové, kde Honza žije a nyní se hraje po všech kinech v ČR.

Celá výprava musela být jistě velice nákladná. Hledali jste sponzory nebo si cestu financovali sami?
Eva Toulová:
Uspořádali jsme kampaň přes crowfundingovu kampaň Hithit. Současně s ní jsme získali i další podporovatele, Jedním z předních například řád Svatého Lazara Jeruzalémského v čele s kardinálem Dominikem Dukou, který nám osobně před poutí požehnal šťastnou cestu v Arcibskupském paláci.

Máte v plánu nějaké besedy, přednášky?
Eva Toulová:
Petr Hirsch s Honzou Duškem plánují besedy, a to jak samostatné, tak i v rámci promítání dokumentu Camino na kolečkách v kině. Jedna z besed už nedávno proběhla a byla velmi úspěšná.

Máte životní motto, kterým se řídíte?
Eva Toulová: 
Já osobně jsem člověk, který nerad cokoli vzdává, takže mé motto by bylo vlastně dost podobné tomu Honzovu: „Jde všechno, jen se musí chtít!“

Pouť do Santiago de Compostela jste zvládli. Máte další plán na podobnou výpravu?
Eva Toulová:
Honza párkrát zmínil Aljašku, ale zatím nejde o nijak reálné myšlenky. Myslím, že Santiago bylo pro všechny namáhavou poutí, ze které si všichni potřebujeme na čas odpočnut. Případné další pokračování závisí i na úspěchu současného dokumentu. Takže všechny zvu pojďte do kina na CAMINO NA KOLEČKÁCH, určitě je na co se dívat!

DALŠÍ ČLÁNKY Z KATEGORIE ROZHOVORY
POSLEDNÍ ČLÁNKY