ROZHOVORY

„Pomáháme obyčejným lidem, které potkala nelehká životní situace", říká koordinátorka dobrovolníků organizace ADRA Ostrava Zuzana Kuperová

Střecha nad hlavou, milující rodina, plná lednička. Pro většinu z nás samozřejmost. Proto bychom měli trochu naší spokojenosti věnovat těm, kteří tolik štěstí neměli. Koordinátorka z dobrovolnického centra ADRA v Ostravě Zuzana Kuperová vám v rozhovoru pro náš časopis prozradí, jak se můžete zapojit. Pomoct může opravdu každý. Stačí jen trochu chtít.

Mezinárodní organizaci ADRA založila Církev adventistů sedmého dne. Jaké je propojení mezi církví a organizací?

Církev je naším zřizovatelem. Díky tomu, že jsme založeni na jejích základech, a taky protože je rozšířena po celém světě, máme možnosti lépe pomáhat. Ale nemá vliv na to, komu a jak pomáháme. Rozhodně nepomáháme jen podle vyznání. A také není pravda, že by museli být všichni naši zaměstnanci vyznavači. Pomáhají nám také finančně.

Můžete nám ve zkratce vysvětlit, čím se ADRA zabývá ve světě?

Ve zkratce, to bude docela složité... (smích) Začnu teda ADROU ve světě. Máme 136 poboček. Vzhledem k tomu, že existuje nějakých 220 zemí světa, jsme opravdu rozšíření skoro všude. Já sama přesně nevím, čemu se která pobočka věnuje, hodně se to různí. Jde samozřejmě o humanitární pomoc do zahraničí. Do míst, kde se dějí mimořádné události.

ADRA Česká republika má centrálu v Praze. Právě tam se řeší humanitární a rozvojové projekty do zahraničí. Humanitární se týkají pomoci při živelných katastrofách, válečných konfliktech a dalších. Když pomáháme takto mimo republiku, spolupracujeme s místní pobočkou ADRA nebo s dalšími zeměmi, které se také rozhodly pomoci. Poté máme projekty, které se týkají zejména vzdělávání a předávání know-how. Vzděláváme jak děti, tak dospělé. Pracujeme třeba v Indii, v Bangladeši, ... Zaměřujeme se konkrétně na děti z rozvojových zemí.

Kolik dobrovolníků asi každý rok má ostravská pobočka? Komu pomáhají?

Máme jich asi 400, plus mínus 50. Jsme zaměřeni na aktuální problémy lokálně. To je velká výhoda právě těch dobrovolnických center.

Může se stát, že pojede dobrovolník z Ostravy pomáhat třeba do Nepálu?

Do zahraničí většinou nejezdí dobrovolníci. Nechceme těm lidem pomáhat jen tím, že za nimi přijedeme a všechno vyřešíme. Spíše je vedeme k tomu, aby si pomohli sami. Dáváme jim informace, kompetence a podporu. To znamená, že za nimi dojíždí jeden nebo dva koordinátoři, kteří organizují celou akci.

Jediný zahraniční projekt, do kterého se mohou zapojit dobrovolníci, je na Ukrajině. Každoročně tam probíhají zábavné dvoutýdenní tábory pro děti z vyloučených lokalit a velmi chudých rodin, často jde o rodiny zasažené válečným kofliktem. Vymýšlejí pro ně zábavný program, stejně jako je tomu u nás, a tráví s nimi čas. Na našich stránkách se dá zjistit, jakým způsobem se mohou lidé zapojit.

Dobrovolníci často vyplní prázdné místo, někdy nahrazují i rodinu.

Pomáháte tedy seniorům, dětem i dospělým lidem. Jak se realizujete v těchto třech kategoriích v Ostravě?

Aktuálně máme 22 dobrovolnických programů. Čili 22 zařízení, do kterých mohou docházet dobrovolníci. Velká skupina z nich jsou programu pro seniory, hlavně protože se jedná o velmi potřebnou skupinu. Jsou u nás stovky a stovky důchodců, kteří žijí v domovech pro seniory. Je to pro ně domov, ale zároveň se jedná o zařízení. A jsou tam sami, nemají u sebe své poličky, lampy, nemohou si zvolit, co si dají zítra na oběd, protože mají daný jídelníček. Těžko se jim přijímá fakt, že tam budou muset setrvat do konce života.

A nám zvenčí připadá, že jsou služby zajištěné a už nám nedochází, že se trápí. Rodiny nemají čas je navštívit, protože jsou třeba rozcestovaní všude po světě. Dobrovolníci tak často vyplní prázdné místo, někdy nahrazují i rodinu. Přijdou si popovídat, zahrát stolní hry nebo se jen podívat na zprávy a zprostředkovat tak pohled z venku. Zdá se, že to nic není, ale tohle opravdu senioři potřebují. Personál je sice nakrmí, umyje a uklidí v pokoji, ale nemají čas zeptat se jich, jak se mají. Zapojit se mohou mladí lidé už od patnácti let.

Pak jsou také senioři, kteří sice bydlí ve svém, ale už potřebují pomoc. Chodí za nimi pečovatelky, úklidová služba nebo jim nosí obědy. A jsou strašně izolovaní. Volají nám třeba lidé kolem sedmdesáti let, kteří prosí o dobrovolníka pro svou maminku, které je 90. Nastávají i podobné situace. Kdy už mnohdy děti nemají sílu, nebo dokonce již zemřely, a nemohou se postarat. Dobrovolníci chodí s důchodci třeba na kávu, čehož si oni opravdu cení.

Další skupinou jsou děti. Ať už jsou to ty v nemocnicích, které mají obyčejná respirační onemocnění nebo plánované zákroky a potřebují se rozptýlit, nebo děti v kojeneckých ústavech. Do kojeňáků často docházejí zralé ženy, matky odrostlých dětí, které ještě nemají vnoučata a zároveň mají s dětmi zkušenost. Z kojeneckého ústavu přecházejí děti do pěstounských rodin. Těm chybí parťák, kamarád, protože jsou většinou na společenském okraji, špatně se jim učí... Tam bereme dobrovolníky od 21 let. Jsou pro ně vzory, a hlavně prevencí patologických jevů a drogových závislostí.

Dobrý program máme také pro osoby s postižením mentálním. Patří sem osoby od dětského až po seniorský věk. Jsou to normální lidé, kteří mají určitý limit. Žijí samostatně, v chráněných bydleních, a dochází za nimi asistenti. Přesto je pro ně složité zapojit se do normálního života. Proto jsou pro ně důležití dobrovolníci, protože spolu zajdou do kina, do divadla a ukazují jim normální život.

Jak se ADRA dostala přímo do Ostravy?

Původně byla jen ADRA Praha, která zařizovala projekty v zahraničí. Pan Michal Čančík (už momentálně v organizaci nepracuje, pozn.red.) přišel se skvělou myšlenkou dobrovolnických center v České republice. První pobočku založil ve Frýdku-Místku. A protože Ostrava potřebovala také hodně pomoci, založilo se tady, a to v roce 1998. Převzali jsme programy už probíhající a začali jsme je dělat centrálně z Ostravy.

Momentálně v organizaci běží projekt Globální rozvojové vzdělávání. V čem spočívá?

V rámci projektu „Jeden svět“ navštěvujeme školy, školky a naši vyškolení dobrovolníci informují o globálních problémech lidstva. Ve školkách to vypadá tak, že rozdají dětem omalovánky, na kterých je příběh, jak vstává dítě například v Bangladeši. Musí hned ráno jít dva kilometry pro vodu, neví, co bude jíst... A na druhé stránce je obrázek, jak vypadá ráno českého dítěte. Vzdělávání se věnujeme také v rozvojových zahraničních projektech. Tam, kde není vzdělávání samozřejmostí. Projektů je více.

Můj nejoblíbenější, Bangla Kids, funguje od roku 1999. Většina obyvatel v Bangladeši je negramotných a děti nemohou chodit do školy hned z několika důvodů. Tím nejběžnějším je fakt, že jsou školy daleko. A aby mohli vstoupit do bezplatného vzdělávání, musí nejdříve absolvovat placené předškolní. Tato situace je pro chudé rodiny bezvýchodná. Se systémem bohužel nic nenaděláme. Proto zakládáme vlastní školy přímo ve slumech, které nejsou nijak vázány na jejich systém státního školství. Školy prostě chýše z vlnitého plechu, kde děti sedí na zemi, píší na tabulky, učí se hlavně počty, angličtinu, historii... A samozřejmě mají učitele přímo z komunity. Toho my vyškolíme. Jednou za rok tam jezdíme kontrolovat, jestli vše běží, jak má.

Princip dárcovství v tomto programu funguje na principu konkrétní podpory daného školáka. Ten dostane nejen vzdělání a školní potřeby, ale také pořádné jídlo a zdravotní pojištění. Dárce si s ním může také psát, může ho dokonce zajet navštívit jednou za rok. Jednou jsme zažili krásný moment, když přijela paní za školákem a dovezla mu jako dárek fotbalový míč. A to dítko, které nemá žádné vlastnictví, kromě si jedné lžíce, vzalo balón a hodilo ho mezi ostatní. Prostě byl všech.

Lidé k nám nosí oblečení, které už prostě nevyužijí, ale pořád se dá použít a třeba prodat dál.

Vraťme se teď zpátky do České republiky. Hodně se nyní rozmáhají sociální šatníky a charitativní obchody. Na jakém principu fungují a komu pomáhají?

Financování neziskové organizace je velmi složité. Veškeré peníze, které dostáváme, musíme velmi přesně proúčtovat zpátky. Například už letos na podzim musíme naplánovat, co bude příští rok v prosinci. Píšeme desítky dotačních programů, musíme je pak všechny vyhodnotit, zapsat. Když v průběhu roku potřebujeme koupit něco, co jsme si předem nenaplánovali, tak je to obtížné…Ty finance z projektů jsou přesně vázané. Přesně z toho důvodu vznikly charitativní obchody. Abychom měli „volné peníze“, které nejsou vázány na dotace a zaručují nám rezervu. Díky tomu se posouváme dál a jsme finančně zajištění.

U obchodů jsou také sociální šatníky určené pro lidi bez domova nebo v sociální nouzi. Mohou si přijít pro pět kusů oblečení měsíčně. Ale musíme mít potvrzení od úřadu, že jsou opravdu v hmotné nouzi a jsou u nás také evidování, abychom předešli možnému zneužívání.

A jak obchody fungují? Lidé k nám nosí oblečení, které už prostě nevyužijí, ale pořád se dají použít a třeba prodat dál. Pokud už se jedná o věci, které už nejsou funkční, dáme je na technické zpracování a máme z toho taky pár korun. Najdou se také společnosti, které pořádají sbírky oblečení a pak nám vybrané věci přinesou. A veškerý výtěžek opravdu putuje na podporu dobrovolnictví. Nájmy platíme buď velmi nízké, nebo sponzorské. A zaměstnanci obchodů jsou placeni z úřadu práce, jedná se o dotovaná místa. Takže další plus: dáváme možnost dlouhodobě nezaměstnaným pracovat. VOstravě máme momentálně čtyři obchody: v Porubě na Hlavní třídě, na Sokolské ulici naproti Čapkárny, ve Vítkovicích u nemocnice a poslední v Hrabůvce u domu Vítek. Dá se u nás opravdu hezky nakoupit.

Kdy a kde se můžou hlásit noví dobrovolníci?

Pro zájemce o dobrovolnictví máme vypsány první středy v měsíci odpoledne od první do páté hodiny. Jsme tady všichni nachystáni v pohotovosti. Děláme s nimi individuální pohovory... Zní to hrozně, ale rozhodně to tak není (úsměv). Zjišťujeme, co od dobrovolnictví vlastně očekávají, občas také poradíme, jak mohou pomoci. První nejbližší termín je tedy 7. března mezi 13. a 17. hodinou.

A když prostě někdo nemůže zrovna ve středu, tak určitě není problém domluvit se individuálně na telefonu 605 784 584 nebo webovkách www.adraostrava.cz. Lidé procházejí školením, musejí nám dodat výpis z trestního rejstříku a lékařské potvrzení. Musíme pro naše klienty zajistit, že budou naši dobrovolníci skvěle vyškoleni a opravdu pomohou.

_________________________________________________________________________________________________________________

ADRA o.p.s. je mezinárodní humanitární organizace, která působí ve 125 zemích světa. V České republice začala působit v roce 1992 a momentálně koordinuje 12 dobrovolnických center ČR. Dobrovolnické centrum ADRA Ostrava vzniklo 13. 10. 2008. Jenom v roce 2016 se do dobrovolnické činnosti zapojilo 392 dobrovolníků, kteří strávili v zařízeních 8225 hodin.

 

Fotografie: DC Adra Ostrava, banglakids.cz, calantika.cz

DALŠÍ ČLÁNKY Z KATEGORIE ROZHOVORY
POSLEDNÍ ČLÁNKY