Cesta za snem - 111 hodin napříč republikou

Cesta za snem je spolek, který u nás pořádá cyklo handy maraton. Tisíce kilometrů a maximálně 111 hodin na kole či handbiku napříč republikou. Akce má za cíl spojovat handicapované s nehandicapovanými, muže a ženy, seniory a juniory. Tento spolek vytvořil spoustu akcí a zážitkových víkendů pro lidi po úraze nebo nemoci, organizují například Heř-Man-Day i Heř-Man-Day Business, který se týká obchodu a zaměstnávání OZP.

Heřman Volf, předseda Cesty za snem se kdysi zranil na lyžích, ale rozhodl se na sobě pracovat a nevzdat to. Aktivně se věnuje sportu - handbiku, potápění, plavání, lyžím. Právě první zmíněný mu učaroval natolik, že se rozhodl dojet na kole do Paříže, až k Vítěznému oblouku. Tento svůj projekt pojmenoval Cesta za snem. Pak vyrazil znov, tentokrát na trase Praha - Bánská Bystrica. Vydal se i na cestu do Říma nebo norského Osla s 22 handicapovanými dětmi.

Posléze se rozhodl projekt otevřít pro všechny. Začal s dalšími nadšenci v roce 2013. Každoročně tak darují zážitek, nová přátelství, zkušenosti, motivaci, energii a možnosti. Letošní ročník nabídne 28 průjezdních bodů, od Prahy přes Karlštejn, Brno, Kopřivnici, Zlín či rakouský Strondsdorf až po Macochu a zase zpátky do Prahy. Proběhne v období od 31. července do 4. srpna.

Na start se letos postaví i tým okolo Tomáše Wroblowského, který pojede za Autismus bez cenzury. Tým, jen v trochu jiném složení, se na start závodu postavil už před dvěmi lety, kdy jel za Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. Lečo přináší rozhovor s kapitánem týmu, Tomášem Wroblowským.

Proč jste se do závodu s týmem rozhodli jít znovu?

Všichni jsme tak trochu blázni, co se týče jízdy na kole. A když můžete dělat co vás baví, a přitom pomáhat dobré věci, užíváte si to o to víc.

Jak probíhají přípravy? Jak často trénujete?

Momentálně řešíme veškerou logistiku okolo – sháníme finance, dodávky, ve kterých pojedeme, řešíme návrhy týmových dresů atd. Co se týče tréninku, je to jak kdy a jak u koho. Ale většinou jsme na kole (nebo handbiku) kdykoli to jen jde.

Máte rozdělené „okruhy“? Myslím to tak, kdo pojede třeba ty terény se stoupáním a kdo rovinky?

Z předloňské zkušenosti víme, že vše, co naplánujeme, se naprosto spolehlivě rozsype nejpozději po 24 hodinách a pak už je to jen improvizace. Obecně ale platí, že naši dva členové týmu s handicapem budou vysíláni na ty rovinatější úseky, ostatní se podělí o kopce.

Jaké je složení současného týmu?

Pestré. Máme mezi cyklisty dvě dámy, věkově pokrýváme spektrum od mladých a „nevybouřených“ až po ty zralé a zkušené. A co je nejdůležitější – všichni cyklisté i „supporťáci“ (řidiči, navigátoři  a zásobovači, vše v jednom) jsme jedna bezva parta.

Jak se na závod těšíte?

Strašně moc, i když se s blížícím startem asi dostaví i nervozita. Ale ten pocit,kdy všichni po tom martyriu projedou cílem, to je něco, co bych každému přál zažít.

Proč jste se rozhodli pro start právě v barvách týmu ABC?

Předloni jsme byli pouze studenti, pedagogové nebo absolventi Ekonomické fakulty VŠB-TU, a tak nám přišlo logické pojmout účast jako propagaci naší Alma Mater. Letos jsme se ale shodli na tom, že bychom chtěli podpořit konkrétní myšlenku, konkrétní organizaci, která nějak pomáhá lidem s handicapem. No a jelikož mou kolegyní je jedna ze zakladatelek organizace ABC, která pomáhá dětem s poruchou autistického spektra, slovo dalo slovo a dohodli jsme se na spolupráci. Takže červeno-bílé dresy Ekonomické fakulty letos vyměníme za světle modrou, což je barva autismu.

Fotografie: archiv Cesty za snem